„Kd? vás zoberiem?“

... zeptal se nás ?idi? kdysi v Donovaloch a my na n?j nechápav? kulily o?i a opakovaly: „No tady p?ece, tady chceme nastoupit.“ ?idi? se dovtípil a nabídl ?ešení: „Do Bystrice Vás zoberiem?“ „Ano“, oddechly jsme si, zaplatily a jelo se.

V Kostelci se zahrani?ní student trápil podstatn? déle. Jeden autobus mu ujel, protože zastávka byla n?kde jinde, než minulý týden. A zdálo se být ješt? h??: „Kam to bude?“ „Suchdol, please.“ „To musíte na druhou stranu.“ „Uuh?“ „No te? jsem ze Suchdola p?ijel. Chceš do Prahy?“ „Yes, please, Suchdol“. „Te? jsem to ?ek´, že do Suchdola nejedu!“

To už se našt?stí dovtípil jeden spolucestující ?ech, který pomohl vysv?tlením, že mladík asi chce jízdenku za 36 K?, na kterou m?že dojet až na zem?d?lskou univerzitu v Praze Suchdole.

„Tak a? se nau?í ?esky, když chce u nás študovat“, zazn?lo záv?re?né hodnocení situace a jelo se.

Angli?tinu se za?ínají povinn? u?it už d?ti ve t?etí t?íd?. Prosím všechny spolucestující nebo nakupující v obchod? nebo strávníky v restauracích nebo jenom kolemjdoucí všeho v?ku: když se ocitnete v podobné situaci, pomozte svou t?eba chabou angli?tinou bezradnému cizinci a ukažte našim d?tem, že znalost jazyk? se vyplatí a je správná. (A t?eba tak i zjemníte chmurný obraz Kostelce v cizincových vzpomínkách – a Vy budete mít dva dobré skutky jednou ranou, to se hned ve?er usíná lépe!)