„Kdě vás zoberiem?“

... zeptal se nás řidič kdysi v Donovaloch a my na něj nechápavě kulily oči a opakovaly: „No tady přece, tady chceme nastoupit.“ Řidič se dovtípil a nabídl řešení: „Do Bystrice Vás zoberiem?“ „Ano“, oddechly jsme si, zaplatily a jelo se.

V Kostelci se zahraniční student trápil podstatně déle. Jeden autobus mu ujel, protože zastávka byla někde jinde, než minulý týden. A zdálo se být ještě hůř: „Kam to bude?“ „Suchdol, please.“ „To musíte na druhou stranu.“ „Uuh?“ „No teď jsem ze Suchdola přijel. Chceš do Prahy?“ „Yes, please, Suchdol“. „Teď jsem to řek´, že do Suchdola nejedu!“

To už se naštěstí dovtípil jeden spolucestující Čech, který pomohl vysvětlením, že mladík asi chce jízdenku za 36 Kč, na kterou může dojet až na zemědělskou univerzitu v Praze Suchdole.

„Tak ať se naučí česky, když chce u nás študovat“, zaznělo závěrečné hodnocení situace a jelo se.

Angličtinu se začínají povinně učit už děti ve třetí třídě. Prosím všechny spolucestující nebo nakupující v obchodě nebo strávníky v restauracích nebo jenom kolemjdoucí všeho věku: když se ocitnete v podobné situaci, pomozte svou třeba chabou angličtinou bezradnému cizinci a ukažte našim dětem, že znalost jazyků se vyplatí a je správná. (A třeba tak i zjemníte chmurný obraz Kostelce v cizincových vzpomínkách – a Vy budete mít dva dobré skutky jednou ranou, to se hned večer usíná lépe!)