Kostelecký bludný kořen, aneb jak jsme hledali benzínovou pumpu

Můj kolega z práce se nedávno přestěhoval do Olešky. Pracuje v Praze a tak dennodenně dojíždí do zaměstnání do Prahy. Autem. Jednou míjel Kostelec (po přeložce) a všiml si „hladového“ světýlka na ukazateli benzínu. Netuše nic zlého vrátil se do města. Znalý dopravních předpisů řídil se kosteleckým dopravním značením. Chyba. Jel krokem, neboť urvaný výfuk opravoval při první neuvážené návštěvě našeho městečka. Bedlivě sledoval označení objížďky až skončil u neoznačeného výkopu. Zalitoval, že nemá Šemíka. Při dalším pokusu dojel na čísi dvůr, kde se nad ním slitoval přátelský domorodec a k benzínce ho nasměroval. Benzínku mezi tím zavřeli. Do Olešky dorazil s prázdnou nádrží, benzín mu půjčil soused.

Nechtějte slyšet ty lichotky, kterými zahrnul naše město i ty, kteří zodpovídají za značení našich komunikací…