Demise

Tímto oficiálně podávám demisi na funkci dospělého člověka. Rozhodl jsem se, že nadále na sebe beru zodpovědnost osmiletého kluka.

• Chci chodit k McDonaldovi a myslet si, že je to čtyřhvězdičková restaurace.
• Chci si pouštět dřívka po blátivé kaluži a pohánět je házením kamínků.
• Chci si myslet, že lentilky jsou lepší než peníze, protože je můžu sníst.
• Chci v létě ležet ve stínu toho velikého dubu a prodávat tam s kamarády limonádu.
• Chci se vrátit do časů, kdy byl život jednoduchý - stačilo znát jen barvy, násobilku a pár básniček a nevadilo mi to, protože jsem nevěděl, co všechno nevím a bylo mi to fuk. Uměl jsem jenom být šťastný v blažené nevědomosti o všem, co by mě mohlo rozrušit nebo naštvat.
• Chci si myslet, že svět je spravedlivý. Že lidi jsou poctiví a dobří.
• Chci věřit, že všechno je možné.
• Chci zapomenout na složitosti života a žasnout zase nad maličkostmi.
• Chci žít zase jednoduše. Nechci, aby se můj den skládal z havárií počítače, hor papíru, špatných zpráv, starostí jak přežít do výplaty, účtů, pomluv, nemocí a ztráty milovaných lidí.
• Chci věřit v moc úsměvu, objetí, laskavého slova, pravdy, spravedlnosti, míru, snů, představivosti, mužnosti a stavění sněhuláka.

Takže tady je má šeková knížka, klíče od auta, kreditkarty a formulář na daňové přiznání. Oficiálně rezignuji na dospělost. A jestli o tom chceš ještě diskutovat, musíš mě nejdřív chytit. Plesk - máš babu ...