Návrat do socialismu

Jak úžasné je zjištění, že po patnácti letech, co jsem tu nebydlela, se nic nezměnilo.

Neudržovaný park, do kterého se možná investuje na jaře za macešky (pozn.redakce: macešky a afrikány zakoupila a zasadila Ewa Chmelíková, dokonce několikrát, protože se asi zalíbily kolemjdoucím), skvělé chodníky, na kterých se střídají i tři druhy materiálu, to v lepším případě, v opačném máte smůlu a zůstane Vám noha v díře. Chudáci maminky s kočárky, a co člověk na vozíku? Zajímá to vůbec na úřadě někoho?

Další úžasná věc jsou silnice, takové jen tak někde nemají. Spousta ošidných děr a díky výstavbě kanalizace i nepředstavitelné množství prachu, to nejlepší přijde, když projede auto, hned máte plné oči a ústa. Co by tomu asi řekl hygienik? Přichází podzim a s ním padá listí, kterého je všude požehnaně, létají odpadky krášlící naše městečko. Za celý rok, co tu jsem, nebyl Kostelec ani jednou pořádně uklizen.

Máte malé dítě a chcete ho vzít za kulturou? Máte smůlu. Je Vám 17 let a chcete se společensky vyžít? Máte smůlu. Je Vám 60 let a chcete si dát kávu a zatančit si? Máte smůlu, protože se tu (až na vzácné výjimky), nic kulturního neděje. V celém Kostelci není jediné dětské hřiště, proč? Asi to dává velký smysl a není to hloupá a zbytečná věc.

Tak bych mohla pokračovat, ale už nechci. A abych jen nekritizovala, nabídla jsem pomocnou ruku formou brigády zdarma na úklid zasvinčeného města, ale nebyla přijata. Asi mají pomoci nadbytek.

Všem Vám přeji pevné nervy a štěstí, při zdolávání nástrah Kostelce.