Nešlapat, prosím.

Jsem padesátnice, s oblibou užívám „těsně po padesátce“. Pubertu svých dětí mám už šťastně za sebou.

Pracuji v Sanatorce – dříve území přísně střeženém, nyní otevřeném světu. Je tady krásně. Jsem ráda, že na to přišli i lidé, kteří zde přímo nebydlí a našli zalíbení ve zdejším lesoparku. Choďte sem. Je fajn potkávat usměvavé lidi na procházce, maminky s kočárkem, děti ...

Děti – zvídavá stvoření, toužící po dobrodružství a povyražení. Lákají je prázdné budovy. Co všechno se tam asi skrývá? Jak je přesvědčit, že jen prázdné místnosti a hlavně nebezpečí?

V budovách jsou rozmístěna čidla, která reagují na pohyb. Pak mi bezpečnostní služba přivede pár výtečníků. Co s nimi? Stojí přede mnou a já si vyslechnu několik verzí. Brečí a dušují se, že už nikdy víc.

Mluvím s rodiči a dozvím se: „Co má dělat, on se nudí.“ Nastupuje můj osvědčený způsob – léčba prací. Uklidili jsme skla z rozbitých oken u hlavní budovy. Některým se to asi zalíbilo a za pár týdnů je mám zase v kanceláři a znovu obehraná písnička. Zase je přivádí bezpečnostní služba. Nelíbí se mi to, jsem utahaná, pohádala jsem se s nadřízeným, nic se mi nedaří a ještě ty děti… Samy se hlásí o práci. Ten den už se mnou nic není, moje výchovné metody selhaly. Vyhodím je z kanceláře. Čekají na mě venku a znovu vyjednávají.

Koncem týdne je všeho dost, jen ne dokončené práce. Dušičky přede dveřmi a na hřbitově lípy shazují listí o závod. Moji výtečníci se poflakují v Sanatorce na hřišti. Tak jdeme na hřbitov hrabat listí. Je zbytečné je napomínat k tichosti a klidu. Kluci, co se jim mění hlas, asi nedokáží šeptat. Vzbuzujeme pozornost lidí. Čekám, že nás někdo napomene. Pokukuji po přítomných. Většinou jsou zabraní do svých myšlenek. Omývají pomníky, zametají a zdobí hroby, nakonec zapalují svíčky. Má to svou atmosféru a kouzlo.

Ze zamyšlení mě vytrhne otázka: Co je to tady? Ptá se jeden „můj“ kluk a ukazuje na opuštěné dětské hroby. Snažím se mu to vysvětlit. Nějak se mi zadrhává hlas. Chvilku mlčí a pak slyším, jak říká tichým hlasem: „To abych tady nešlapal“.