Jáma a ledvina

Necítil jsem se toho odpoledne dvakrát valn?. Slezina i slinivka byly sice na svých místech, cvi?n? jsem i ledvinu nahmatal, le? moje k?že jako by byla n?kde úpln? jinde. Kdysi dávno p?ítel léka? ?íkal, že v takovém p?ípad?, pokud nejde o p?epracování, pomáhá krátká zdravotní procházka.

Doma mne sice varovali, myšlenku rozmlouvali, „pose? mezi námi, tatí?ku drahý,“ ?íkali. „Kávu ti podáme, pive?ko po st?n? sklenice nalijeme, doutní?ek vo?avý zažehneme...“ Ale znáte to, komu není rady, tomu není pomoci. Vzal jsem kabát, ?epici a vydal se do temnících se ulic.

Prozírav? mívám po soumraku v kapse elektrickou svítilni?ku, nevím jak jinde, ale v naší ulici ve?ejné osv?tlení není nejpiln?jší, spíše se flinká než svítí. Prokli?kuji postranními uli?kami, ob?as se cestou málem p?erazím o diskrétn? odstavený vrak automobilu bez poznávací zna?ky, až na nám?stí. Tam již lucerny planou jasným sv?tlem, i vyzdobené váno?ní strome?ky sv?telnou pohodu zvýší. Další cesta by m?la podle plánu vést okolo nám?stí a Kutnohorskou ulicí. Již v postranních uli?kách mne p?ekvapily interesantn? ozdobné výkopy, nemén? jímavé byly na nám?stí, pokra?ovaly i na Hory Kutné. Ani jsem se nedivil; vždy? Kostelec byl ?inností permoník? naposledy poznamenám dob?e p?ed dv?ma m?síci.

Hodn?jší pozoru než jámy samotné bylo jejich zabezpe?ení. Hlin?né valy se sice osv?d?ily p?i zákopové válce, ale jako ochrana p?ed pádem na ústa nebudou tím pravým. Nikde po celé dlouhé pouti jsem nezahlédl jedinou kovovou zábranu, nebyly ani netažené pásy z um?lé hmoty, prost? nic. Jen bezedné jámy otevíraly tlamy toužící po zbloudilém pocestném.

Marn? uvažuji zda je n?co takového za?átkem jednadvacátého století normální... Nepotkává se hora s horou, i já se potkal s kamarádem; ?íp n?jak nebyl v dosahu. Sv??ím se se svými duševními procesy a vysv?tlení následovalo:

„Mysli, hochu. Radnice to bere tak, že ve dne ?lov?k ?umí okolo sebe a nikam neslítne. Po tm? pak slušní lidé sedí doma nebo v hospod?. A když jsem již v tý hospod? po?kám až se rozední... A zase nikam nespadnu. To je, sakra, tak t?žký pochopit....?“

Zahanben se, pod pláštíkem tmy, plížím k domovu. Nejsem slušný ?lov?k, vydal jsem se po setm?ní do ulic. Nejhorší bylo, že jsem již nenahmatal ani tu ledvinu. Patrn? ji došlo kudy se ubírá tok myšlenek našich radních a rad?ji se stala bludnou.