Putování za tajemstvím kosteleckého zámku

Kolínský deník - 11.1.2007

Kostelec n. Č. l. - Renesanční zámek v Kostelci nad Černými lesy na místě původně lovčího hrádku patrně nejvíce proslavil rod Smiřických. Ambice na královský trůn se nenaplnily, ale majetkem a rozsáhlým panstvím mohli v sedmnáctém století královské komoře docela úspěšně konkurovat. Pověsti o pokladech a tajných chodbách patří spíše do říše pohádek, ale jsou zde mnohá další tajemství a záhady.

Konečně i na těch pokladech by něco mohlo být. „Většina záhad se vztahuje ke kapli svatého Vojtěcha, patrně nejstarší části zámku. Zachovalo se tam několik uměleckých pokladů, architektonické rarity i záhadný nápis,“ vysvětluje znalec zámku i jeho historie Jan Bukáček. „Třeba polychromovaná dřevořezba na hlavním oltáři, vytvořená podle předlohy Albrechta Dürrera. Práce neznámého umělce patrně urážela krasocit katolíků, a tak byla dlouhé roky obrácená ke zdi. Dnes její hodnotu těžko určíme, ale kunsthistorici tvrdí, že váha lipového dřeva je totožná s cenou stejného množství zlata.“

Fašistickou okupaci republiky plastika přečkala zazděná v místech bývalých dveří na zámecké valy. Těžko říci, který z bočních oltářů je pozoruhodnější. Na tom pravém je mimo jiné historické osobnosti Kateřina Smiřická. Znáte písničku z divadelní hry Naši furianti? Znám já jeden krásný zámek? Trochu o Kateřině a její lásce ke kovářskému tovaryšovi. Jmenoval se Jiřík Vágner a pracoval na kosteleckém zámku. Jeho dílem má být mříž mezi presbytářem a lodí kaple. Na oltáři je Kateřina vyvedena jako poněkud nepůvabná osoba, ačkoli ostatní prameny jí popisují jako ženu kouzelně milé krásy. Malíř ji prý musel esteticky poněkud poškodit jako součást trestu za lásku k osobě nižšího stavu.

„Levý oltář znázorňuje poslední večeři páně, Krista v zahradě Getsemanské a mytí nohou svatému Petrovi. Až sem nic mimořádného, ale na oltáři jsou zachyceny podobizny tří pánů Smiřických se svatozářemi nad hlavami. Patrně jde o jediný případ svatořečení evangelíků v dějinách katolické církve. „Již se nám asi nepodaří zjistit, zda se chtěl neznámý umělec zavděčit panstvu, nebo zda čekal větší odměnu za svou práci,“ vypráví Jan Bukáček.

„Na kůru jsou dva krby, které ho v zimních měsících dokázalo příjemně vytopit. Prý to bylo kvůli zimomřivosti pana Jaroslava, který tak pykal za hříchy z mládí. Ale pokud vím, nikde v republice neexistuje kostel, který by měl na kůru dva krby. Ono není moc ani těch s jedním.“

Poklady ukryté v zámku jsou sice často zpochybňovány, ale dnes již skoro přesně víme, jak je nalézt. Cestu k jejich objevení docela přesně ukazuje návod ukrytý v bohaté intarzii na dveřích před schodištěm ke spojovací chodbě s vlastním renesančním objektem. Vznikly v roce 1573 a znázorňují pohled na tehdejší zámek, umístění několika nebeských těles, polohu slunce a pár dalších drobností. Až budou planety na svých místech a slunce těsně před zenitem, stačí se prý v určitý den podívat, kam dopadá stín druhé zámecké věže. Přesně tam je ukryt pohádkový poklad. Není ale zatím docela jasné, o které planety, který den a zda o pravou, či levou věž jde.