Prach za mnou, prach přede mnou

Podle podepsané smlouvy má firma VOD-KA budující kanalizaci v našem městě uvést komunikace dotčené stavbou do původního stavu

Ještě několik dnů před zahájením stavby paní starostka sdělila: „Doufáme, že komunikace nebudou uvedeny do původního stavu, ale budou kvalitnější.“ Všichni jsme doufali s ní. Kdopak by stál o kostelecký „tankodrom“, polámaný asfalt, vymleté dlažební kostky, vždyť to znáte. Po několika málo měsících se kritizovaný původní stav stal nedostižným ideálem. K poškozeným vozovkám přibyl létající štěrk, drnčící kov a oblaka všudypřítomného prachu. Není divu, po zimě nikoho nenapadlo přebytečný posypový materiál (štěrk, písek, popel, drobná suť apod.) z ulic zamést a použít k zasypání výkopu, staví se a neuklízí.
K rozbitým silnicím přibývají rozježděné chodníky a zeleň. Nezřídka zeleň, kterou na vlastní náklady upravili a udržovali občané (například v Ruské). Staví se skoro všude, nedokončuje se téměř nic. Slibovaného uzavření výkopů tzv. obrusem se ve většině ulic hned tak nedočkáme. Prý „až po přípojkách, dříve to nemá cenu“, pravil dne 24.8.2005 pan stavbyvedoucí Urbanides.
Každý subdodavatel kope výkop jinou metodou. Někdo asfalt nařízne, a zasypaný výkop je úzký a okraje asfaltu rovné. Někdo „hrabe“ díru i s asfaltem. Potom i zasypaný příkop vypadá jako klikatá čára. Okraje asfaltu jsou polámané, podloží je v širokém okolí narušené. Zveřejněný harmonogram, který zastupitelé dostali, přestal platit po několika dnech. Někde se kope na stejném místě znovu (Ruská), prý došlo k chybě při skládání skruží. Okna nemyjeme, ale zametáme. Větrat při průjezdu třeba i zvolna projíždějícího auta je téměř nemožné…
Na tomto místě bych ráda poděkovala dobrovolným hasičům za jejich snahu zmírnit neúnosný stav. Večer či spíše v noci, jakmile skončí svůj pracovní den, vyráží někdy do kosteleckých ulic kropit. Nemají žádné kropící nástavce a tak jeden hasič sedí na voze, v rukou třímá tlakovou hadici a po opakovaném přejezdu (cca 3 až 4 krát) pokropí celou vozovku. Také sebe. Alespoň někdy si v noci můžeme v klidu vyvětrat.
Kostelecké ulice jako „běžné městské komunikace“ by měly poskytnout možnost dostat se odněkud někam i chodcům, cyklistům, vozíčkářům nebo miminům v kočárcích. Ve zdraví. Při současné stavbě kanalizace se však pohyb pro všechny stává životu nebezpečným. Na rozdíl od řidiče, který je ve voze chráněn pevně zavřenými okny a riskuje povětšinou pouze materiální škody svého vozítka, chodec pro prach v očích sotva vidí kam šlápnout a pomalu získává alergii. Na všechno.
Majitelé a provozovatelé kosteleckých krámků se marně snaží pochopit, co komu učinili a proč je nikdo neinformuje, jak bude stavba pokračovat. Aby věděli, zda mohou nakoupit zásoby, zda k nim dorazí zákazníci či dodavatelé. Proč jsou nuceni dennodenně vymetat prach a jenom čekat, co přinese nový den? Nechápou to ani občané. Proč je tak těžké vyžadovat od dodavatele za 82,5 mil Kč kvalitní práci? Proč nemůžeme vědět, co se to děje a proč se musí rozkopat celé město, ale dokončeno není nic?
Když se staví, bývá z toho nepořádek, někdy i chaos. Město ze svého rozpočtu platí projektanta, stavební dozor. Také městské úředníky zodpovědné za investiční akce, za výstavbu i za životní prostředí.
Paní starostko, pane místostarosto, zkuste opustit svůj vůz a pohybujte se chvíli po Kostelci pěšky. Možná uvidíte více, nežli vám stavební dozor, dodavatel a zodpovědní úředníci tvrdí. Osobní zkušenost se zánětem spojivek, kašlem a dýchacími potížemi je nenahraditelná a motivující. Třeba i vy dospějete k názoru, že tento způsob stavby je poněkud nešťastný. A možná se dočkáme změny. Projektant bude projektovat, dozor dozorovat, úředníci jednat a vy nás všechny informovat.

Ewa Chmelíková a Lenka Tučková