V loňském roce, dne 22.4.2005, zahájila svojí činnost skupina, která se měla zabývat prevencí nežádoucích jevů v našem městě (alkohol, kouření, drogy, šikana apod.). Iniciátorem jejího vzniku a také navrhovatelem členů byl protidrogový koordinátor města Říčany Ing. Z. Černovský. Vedoucím kostelecké skupiny byla ustanovena Bc. J. Vorlíčková.
Prvnímu setkání této skupiny předcházelo mj. několik přípravných schůzek s panem Černovským. Jitka Vorlíčková se zúčastnila II. mezinárodní konference na téma komunitní spolupráce v ČR. Po první schůzce pracovní skupiny preventistů, plné stesku na platné zákony, jednotliví členové zahájili svoje aktivity dle stanovených úkolů.
Mimo jiné měla být provedena anketa v Základní škole. Na základě tohoto průzkumu Bc. Vorlíčková napsala článek do Černokosteleckého zpravodaje, vyšel v č. 2/2006. Výsledky ankety, rozeslané všem členům pracovní skupiny, vyvolaly velké pozdvižení. Byla jsem upozorněna, že se jedná o citlivé údaje, a že škola musí dostat čas, aby mohla o dané situaci informovat rodiče.
„Školská rada nebyla o této záležitosti informována“, sdělila RNDr. Kašparová, členka této rady na veřejném jednání zastupitelstva.
Schůzka, která se měla konat 20.2.2006, byla zrušena. Pracovní skupina byla rozprášena.
V březnu byla ustanovena nová pracovní skupina protidrogových preventistů pod vedením místostarosty Koštýře. Podle jeho zprávy, přednesené na veřejném jednání zastupitelů, minulou skupinu údajně vedla dva roky (?) Ing. Tučková (?) a skupina nevykazovala žádnou aktivitu (?).
Proti těmto nepravdám jsem se veřejně ohradila a místostarosta Koštýř sdělil, že tuto informaci dostal od pana Černovského, Bc. Vorlíčkové a dalších bývalých členů. Mám důvodné podezření domnívat se, že to bylo jinak.
Takové prohlášení pana Ing. Koštýře má zřejmě za cíl diskreditovat práci těch, kteří vidí, slyší a cítí a nedrží pouze ústa a krok. A zároveň lze takto odvést pozornost od reality.
Tak jako celá republika, má i naše město problém s užíváním návykových látek dítky školou povinnými. Nemáme mnoho účinných nástrojů a nápadů, jak problém řešit, ale můžeme alespoň poskytnout informace těm rodičům, kterým osudy jejich dětí nejsou lhostejné.
Pokud preventisté neumí či nesmí rodičům poradit, jak včas poznat, že s jejich potomkem necloumá puberta, ale počínající závislost, pouze ztrácíme čas a riskujeme zdraví dětí. Problém nezmizí, budeme-li ho ignorovat.
Ewa Chmelíková