Anketa po 15 letech

V roce 1991 byly v Černokostelecku otištěny výsledky místní miniankety. Vybraným domorodcům byla tehdy položena otázka Co se vám v Kostelci nelíbí? Pro zajímavost přetiskujeme výsledky této ankety z "minulého století".

Anketa: Co se Vám v Kostelci nelíbí?     (Černokostelecko 4/1991)

Josef Volvovič, matematik analytik: Nedostatek humoru. Neměli bychom se brát tak vážně a situaci kolem sebe tak tragicky.
Zdeňka Bohatová, v domácnosti: Úprava všeho kolem, park, náměstí. Aby to trošku vypadalo, víc se ukáže na jaře.
Ingrid Strnadová, mat. dovolená: Služby. Prý tady nebude fotograf, holič. Zatím víme, které služby se ruší, ale nikdo nám ještě neřekl, které nové se objeví. Aby to nakonec nedopadlo tak, že nebudeme mít masnu nebo potraviny. Pro mladé se tady nic nedělá.
Ing. Vladimír Kalivoda, vědecký pracovník: Nejvíc? Špína ve městě a fasády domů. Kupříkladu na začátku Ruské ulice stál asi 4 nebo 5 týdnů nevyvezený kontejner, byl tam od vánoc. Několikrát za tu dobu dokonce vyhořel. A jinak – samozřejmě skládka.
Petr Čadina, student: Nelíbí se mi, že se toho moc nezměnilo. Soukromých krámů tady moc není. To přece není těžké, aby si lidé vzali své domy zpátky a začali podnikat. A taky se mi nelíbí, že se nic neděje s chudobincem.
Olga Dekojová, úřednice: Hrozný nepořádek. Myslím si, že by město mělo koupit počišťovací auto. Nelíbí se mi krámy v soukromých domech, se kterými se nic neděje. Třeba u pana Čubra nebo v bývalé Oděvní službě. Já vím, je to jejich dům, ale mohli by pro město něco udělat.
Zdeňka Reifová, vedoucí reprodukce: Zásobování. Možná to vidím ze svého stanoviska,ale když přijedu z práce ve tři čtvrtě na pět domů, a to jezdím autem, tak tady už nekoupím ani rohlík.
Kamil Reif, projektant: Mezilidské vztahy. Dřív jsme se všichni akorát báli, takže tím pádem každý raději mlčel a zůstal více zakuklený. Vztahy mezi lidmi byly tenkrát také napjaté, ale neprojevovaly se tak, jako dneska, kdy je každý v tomhle směru bez obav. A zhoršuje se to snižováním životní úrovně. Nechápu proč, že tohle období přijde jsme přece věděli už před rokem a tenkrát s tím skoro každý rád souhlasil.
Helena Brdková, prodavačka: Nejvíc mi vadí nepořádek venku, že nikdo nic neuklízí.
Libuše Langová, učitelka: Já bych řekla to samé, snad ještě neopravené domy. Neupravené okolí.
Jaroslav Bača, družstvo DROM: Akorát to, jak se ztrácejí krámy. Abychom už pomalu jezdili pro mléko do Českého Brodu. To je pořád jenom, že něco bude. Měla by tady být mlékárna, pekárna.
JUDr. Chrastil, tajemník MÚ: Asi ta skládka pod Peklovem. Také se mi nelíbí, že pivovar ještě nepatří městu a nepřináší mu už užitek.
Lenka Nováková, matrikářka MÚ: Zavřené obchody, rozbité chodníky.
František Pečenka, řidič: Nelíbí se mi moc věcí, ale o všem už se tady mluvilo i psalo. Zdá se, že jenom to je k ničemu.
Adéla Fikáčková, prodavačka: Ten binec na ulicích, špína. Kdyby alespoň vyhlásili, ať si každý zamete před svým domem, a potom to najednou všechno odvezli. A s kšeftama zrovna tak. Vemte si např. papírnictví, je zavřené už dva, tři měsíce. Vedle je veliká škola, děti každý den něco potřebují, musíme pro to jezdit do Brodu nebo do Prahy.
Por. Jaroslav Píša, policie: Našim problémem je lhostejnost. Když dojde k něčemu na ulici, tak to nikdo z lidí nechce dosvědčit. Třeba ničení zaparkovaných aut při zábavě. Víme, že pachatele někdo viděl, ale svědek se nepřihlásí. Bez spolupráce s občany toho moc nedokážeme.
Jitka Kabelková, důchodkyně: Autobusy. I když teď jezdím méně, než jsem dříve jezdila, je to hrozné. Někteří šoféři přijedou na poslední chvíli nebo dokonce až po odjezdu. Aby autobus přijel včas, lidé do něho v klidu nastoupili, nemuseli zbytečně mrznout nebo stát venku na dešti.

Uplynulo 15 let, dost věcí se změnilo a tak jsme oslovili obyvatele našeho města se stejnou otázkou. A abychom neopominuli pozitivní postřehy a změny, ptali jsme se lidí také na to, co se jim v Kostelci líbí. Snažili jsme se oslovit stejné občany, kteří odpovídali v roce 1991. Některé se nepodařilo kontaktovat, někteří neměli zájem odpovídat, proto jsme náhodně oslovili jiné.

Co se Vám v Kostelci nelíbí? A co se Vám líbí?     (CVIKR 1/2006)

Mgr. Josef Volvovič: Nelíbí se mi hlavně pasivita nás občanů, která nese hlavní vinu na tom, jak to v Kostelci vypadá. Kdyby se ke každému problému přistupovalo tak, jak zareagoval například pan Zdeněk Novotný na situaci na Poustkách, bylo by to v Kostelci jiné.
Zdeňka Bohatová: Nelíbí se mi, že Kostelec ještě nemá žádnou větší prodejnu (např. Plus, Billa), žádnou změnu jsem nezaznamenala ani v kvalitě chodníků a veřejného osvětlení. Množí se krádeže.
Ingrid Kantorová: Nelíbí se mi špatný stav chodníků, nedokončená oprava na střeše školní jídelny, absence osvětlení v nástavbě na školní jídelně. Nedostatečná obchodní síť. Líbí se mi systém svozu odpadu (sběrná místa).
Ing. Vladimír Kalivoda: Nedostatků je na dlouhé povídání. V současnosti bych si přál, aby byla rychle a zdárně dokončena kanalizace bez zasypávání již hotových výkopů a jejich opětného obnovování za pár dnů poté. Po jejím dokončení uvést komunikace do takového stavu, aby byly chloubou města a ne celostátní ostudou, jak tomu bylo dosud. Z Kostelce by neměl být skansen. Nejsme na úrovni Telče, Českého Krumlova, Slavonic a mnoha dalších měst s opravdu hodnotnými památkovými zónami. Máme hezký zámek, jsou tu dobré podmínky pro lesoparky. Líbí se mi snaha o rekonstrukci pivovaru a akce s ní související a za přínos pro život místních obyvatel považuji integrovanou dopravu.
Petr Čadina: Nelíbí se mi, že ze základní školy musel odejít mladý učitel. Pravděpodobně kvůli přesluhující učitelce, která se bojí o své místo. „Ať žije“ motivace pro další mladé kantory.
O nevkusných autobusových čekárnách na náměstí se nebudu raději vyjadřovat.
Vyjádření vedení základní školy: Zmíněný učitel ukončil pracovní poměr ve škole dohodou.
Olga Dekojová: Nelíbí se mi nepořádek na ulicích, ne kvůli kanalizaci, ale takový ten každodenní. Je mi smutno z toho, že se často musím stydět za to, co se v našem "Kocourkově" děje. Ale i tak mám naše městečko moc ráda a jsem zde šťastná. Mám zde spoustu přátel a kamarádů, ale občas bych si přála mít možnost pohnout "kosteleckými dějinami".
Kamil Reif: Před dávnými lety jsem v opojení z vývoje se dovolil také veřejně ozvat v anketě "Co se vám v Kostelci nelíbí ?" Zdála se mi tehdy vhodná doba a tím i šance k zlepšení vztahů mezi lidmi...
I dnes bych začal citátem (sice ne "již velký .......nás učil..") Saint-Exupéryho "....pravda je to, co zjednodušuje svět, a ne to, co vytváří chaos." Tak tedy hledejme pravdu, nejen tu svou.
Je mojí pravdou, že výstavba kanalizace, o níž vím pramálo, i když se jistě bude týkat i našeho domu, znepříjemňuje mi život v městě, kde rád žiji. Musí tomu tak být? No prostě nevím ani to, jak vyřešit, aby naše exkrementy (h....) tekly dolů, jak bývalo obvyklé, ale nikoliv opačně. Rovněž je mojí pravdou, že mít k opravě padající římsy výpis z Katastrálního úřadu z Kolína a souhlas památkářů z Říčan (protože kdosi kdysi snad čekal, že budou pršet dotace) je (ač třeba dle předpisů) snad nadbytečné. Že nevím, nakolik mi prospěje kdesi na okraji města obchoďák, kam stejně budu musit dojíždět. Že by město mělo maximálně podporovat každého podnikatele, který tu vytvoří další pracovní místa, aby lidé nemusili dojíždět. Že bychom si měli vážit těch, kteří dají dohromady pár lidí (a nemusí to být zrovna Polévkový spolek černokosteleckých dam, či jak se před sto lety jmenoval), aby prostě jsme měli k sobě blíž a mohli navzájem si objasnit svoje pravdy a třeba možná snad si i případně navzájem pomoci. Ale to už sním. Jsme v době, kdy informace jsou tak snadno sdělitelné. Použijme je k informování o svých pravdách, o pravdách těch druhých a o tom co je nutné, co je vhodné, a proč.
Helena Brdková: Stačí se podívat do okolních vesnic a měst jak vypadají a zeptat se jich, jak to dělají.
Hana Vejvodová, tajemnice MěÚ: Byla jsem oslovena se žádostí odpovědět v opakované minianketě, původně uveřejněné v Černokosteleckém zpravodaji před 15ti lety. Tehdy před 15ti lety jsem se ankety neúčastnila, těžko tedy srovnávat odpověď tenkrát a dnes. Nicméně považuji za slušné na oslovení reagovat. Za sebe mohu říci, že v Kostelci, do kterého jsem se před téměř 25ti lety přistěhovala jako "cizí", do bydliště rodiny svého manžela, jsem svými spoluobčany byla přijata velmi dobře. Žiji zde spokojeně, Kostelec znamená domov pro mne, mého manžela i pro naše děti. Myslím, že mám dobré vztahy nejen se svými nejbližšími sousedy, našla jsem zde i osobní přátele a kamarády. Nevidím důvod pro kritiku tohoto města resp. občanů, kteří ho tvoří – žiji zde ráda (kdybych nechtěla, tak přece nemusím) a věřím, že tomu tak bude i nadále. Navíc si myslím, že každá kritika, byť dobře míněná a z pohledu kritizujícího oprávněná, by měla být konstruktivní – tj. pokud se mi něco nelíbí a mám potřebu kritizovat, měla bych navrhnout i lepší řešení mnou kritizované skutečnosti.
Hana Zemanová: Přemýšlím nad tím, co by se asi muselo v Kostelci stát, aby se lidé večer zvedli ze svých křesel, vypnuli televizory, přestali se pohoršovat a nadávat na vše a na každého a začali přemýšlet nad tím, co v Kostelci zlepšit a jak k tomu lepšímu přispět svou prací nebo myšlenkou. Co myslíte ? Uděláme to někdy ? Moc by se mi to líbilo.
Jiří Andrle, architekt: V Kostelci n.Č.L. se mi
nelíbí: stav parku na náměstí – přerostlá zeleň, nedlážděné povrchy,
líbí: ženský.
Roman Pošta, podnikatel:
Nelíbí se: Složitá otázka. V devadesátých letech minulého století zaspalo město dobu a následná zastupitelstva nečiní nápravu.
Líbí se: Okolí našeho města a jeho poloha v republice.
Jiří Pokorný, podnikatel: Z docela hezkého, žijícího městečka (viz dobové fotografie, tiskoviny a vyprávění pamětníků - mně je teprve 52 let) se stává špinavá, živořící noclehárna. Změna k lepšímu je pouze na nás!
Martin Janata, farář: Nelíbí se mi neuspořádané měsíční trhy na náměstí, nízká společenská aktivita občanů, dojem vnějšího pozorovatele z napětí různých zájmových skupin na MěÚ. Líbí se mi jako faráři spolupráce s MěÚ na obnově kulturní památky farního kostela.



Můj názor:

Jak je vidět, mnoho věcí se zlepšilo – výzva k úklidu před domy byla vyslyšena, papírnictví těsně u školy funguje (a nutno dodat i v době oběda!), peklovská skládka nehyzdí krajinu, pivovar sice nepatří městu, ale přináší užitek městu.

Je však i mnoho dalšího, co se nezměnilo a pokud ano, tak ne k lepšímu. Lhostejnost, pasivita a mezilidské vztahy – tuto situaci popsal bývalý prezident Havel dvěma slovy „blbá nálada“ - není výsadou Kosteleckých, ale to neznamená, že proti tomu nelze nic dělat. To, co je pěkné, příjemné kolem nás, vnímáme často jako samozřejmost a je jasné, že to nechceme měnit. Ale když nám něco vadí a ještě nejsme sami, je snad logickým krokem si o tom nejprve popovídat. A také se snažit zjistit, jak na stejný problém nahlížejí lidé, kterých se to také týká. To není kritika, to je zájem nebo - v našem případě - chronický optimismus.

Takže připojte se, další diskuse na http://www.cvikr.info (ti, kteří nemají internet, mohou posílat příspěvky do redakce)!






Snaha o komentář:
Z mého pohledu toho v té anketě moc není a asi ani nebude... (Snad kdyby se lidé více osmělili, nebáli se. A nevnímali to v kontextu, že to bude někde otištěno, dokonce v "tamtom" Cvikru.)
Když není položena přesněji vymezená otázka (témata, oblasti), lze se stěží dobrat něčeho na způsob "největší problémy občanů města". Jak je i z těch pár odpovědí patrné. Každý to formuluje po svém, stylizace jen doplňuje faktor věku dotazovaného, "společenské postavení", typ a místo bydlení, zaměstnání…

No, ale o to přeci jde. Čím pestřejší názory, tím lépe. Vždyť se nesestavuje nějaký seznam. Výsledek ilustruje fakt, že lidé jsou různí, přes či vzhledem ke svým problémům vnímají nebo nevidí problémy okolí, chcete-li města. Někdo je informován více, někdo méně, někdo si to jenom myslí, někdo nevynaloží potřebnou ochotu (vyhledávat, naslouchat), někdo má více přirozených bariér "býti" informován. Jedněm se daří lépe, jiným hůře a těžko rozhodnout, zda se o to zasloužili schopnostmi či spíše napomohl osud či předkové. Tamten by byl nespokojený vždy, další je zas nebezpečně netečný, možná tu je i nekritický nadšenec. Všichni v Kostelci ale bydlí (mnozí dokonce žijí) a ovlivňují, co se zde děje, a mohlo by se dít.

Že se za posledních 15 let mohlo s městem a pro město udělat více, než se udělalo, si podle mě myslí mnozí, jen to nejsou ochotni nahlas přiznat. Ono asi závisí na tom, jak mohli sami (diky svým možnostem, kompetencím či ne-zájmem) k té podobě města přispět. Nemyslím pár lidí zapojených do komunální politiky či statní správy, tím "aktérem" je vlastně každý. Pravda, za děti by tu odpovědnost do jisté míry měli nést rodiče. Za své jednaní si zodpovídáme sami sobě, taky okolnímu světu, co nás sleduje. Vedle svědomí tam někdo má ještě PánaBoha, ti, co spolurozhodují "na radnici", se ještě v ideálním případě zodpovídají voličům. (Vzhledem k nízké volební účasti je asi lepší uvazovat o obyvatelích).

Každopádně má (kostelecký) mikrosvět (ne)jisté zákonitosti a dynamiku. Jeho podoba je vytvářena po staletí, působí zde nespočet i nezměnitelných vlivů. S některými danostmi (chcete-li rozhodnutími) se lze jen smířit, s některými je dobré bojovat, z některých se snad ponaučíme. Většinu z nich nevnímáme. Nebo jim vůbec nerozumíme, ani když si o tom přečteme zápis...

Celé to asi začíná tím, že každý má „své starosti" a ty "starosti městečka" to nějak obsahuje nebo ne. (Já osobně to mám posledních pár let zdánlivě snazší - většinu času trávím mimo Kostelec. Odchod za prací a dočasným bydlištěm to ale nevyřešil.) Těch pár řádků nemá být ani nářkem, ani bilancováním - na to se necítím. Taky to není výzva, vždyť proč zrovna v Kostelci by měla fungovat pospolitost nebo občanská společnost? Mno, třeba by to aspoň trochu... náznakem... Každopádně by bylo fajn, kdyby se starosti pozvolna stávaly radostmi.

PhDr. Martin Tuček