Kolínský deník - 25.1.2007
Kostelec n. Č. l. - Muzeum hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy ještě před sedmnácti roky nabízelo samostatnou expozici o dějinách zdejšího hrnčířství. Po odtržení muzea od regionálního v Kolíně byly exponáty dány do depozitáře, v přízemních prostorách historického domu, kde sbírky mohli zájemci vidět, je dnes pizzerie. Po dlouhých letech ale vznikl základ nové stálé výstavy o černokostelecké umělecké keramice 20. - 70. let dvacátého století, jehož autory jsou Jan Svatoš a Michael Třeštík.
„Hrnčířina má v regionu dlouhou tradici, řemeslo se zde uchytilo patrně pro zdroje kvalitní hlíny a jílů, často i barevných,“ vysvětlují.
„Návštěvníci města se o její dějiny často zajímali; konečně zde probíhá i tradiční keramický trh, který každoročně přiláká až deset tisíc zájemců, ale nebylo jim prakticky co z historie ukázat.“
Hrnčířských dílen bylo v Kostelci nespočet, po roce 1948 většina zanikla nebo byla sloučena do družstva Keramo. S pádem komunismu nastala jejich krátkodobá renesance, ale dnes ve městě pracuje vlastně jen jedna. Ruční a kvalitní keramiku z trhu vytlačily levné výrobky z dovozu, o jejichž výtvarné hodnotě lze s úspěchem pochybovat.
„A to měla zdejší produkce ve 20. století velice dobré jméno, některé dílny se prosadily vlastně po celém světě,“ říká Jan Svatoš.
„Tak třeba továrna Alois Vondráček a spol. která vznikla v roce 1908. Začátkem druhé poloviny dvacátých let zavedl Ferdinand Vondráček výrobu „umělecké“ keramiky. Výtvarnou úroveň zajišťoval spoluprací a kontaktem s výtvarníky z pražské Umělecko průmyslové školy. Několik svých keramických plastik v továrně realizoval například i profesor Josef Drahoňovský a továrnou prošli někteří jeho žáci - Jaroslav Horejc, Bohumil Dobiáš, Damián Pešan, Vlasta Pešanová a další.
Keramika z červené hlíny s přídavkem křemene a vápna se prodávala v Krásné Jizbě podniku Družstevní práce, na výstavách Svazu československého díla, u pražského Topiče a v jiných ve své době špičkových prodejnách. Bohaté tóny polev, zejména mitisová zeleň, korálová červeň, bledě modrá, tmavě modrá kobaltová nebo redukční polevy s kovovým povrchem dávaly jednotlivým výrobkům originální vzhled,“ zmiňuje Svatoš.
Nepřehlédnutelné místo v historii nejen místní keramiky má absolvent Státní československé keramické školy Jaroslav Vondráček mladší. V nově postavené dílně na Pražské ulici poskytl prostor pro samostatnou tvorbu mladým studentům a absolventům uměleckých škol, kteří svojí prací přímo i nepřímo ovlivňovali Vondráčkův výrobní program a jeho výtvarnou úroveň. Byli to například Pravoslav a Jindřiška Radovi, Jiří Jílek, Jan Hausner, Josef Istler a jiní. Díky tvůrčím impulsům z pražského uměleckého prostředí tak úroveň kostelecké keramiky zřetelně překročila regionální význam.
„Stávající průřez práce všech významnějších dílen je vlastně jen takový povrchní profil,“ upřesňuje Jan Svatoš.
„Pokud se podaří získat další prostory a pochopitelně i finanční prostředky, plánujeme vytvoření jejich podrobné charakteristiky a časem vše rozšířit na exponáty významných dílen a tvůrců z celé republiky.“
Dojde-li k naplnění všech představ autorů zajímavé výstavy, muzeum v Kostelci nad Černými lesy přestane být hrnčířským pouze podle jména a stane se reprezentantem kdysi velmi rozšířené profese mnoha lidí z mnoha oblastí.
Foto: Jan Svatoš ukazuje exempláře výstavy.
Foto: Pavel Pávek
Pavel Pávek