Fotografie připomínají lidi sedmdesátých let

Kolínský deník - 7.11.2006








Kostelec n. Č. l. - Fotografování je, alespoň podle přeloženého názvu, kreslení světlem, říkalo se o něm, že je nejsnazším uměním, které může dělat vlastně každý. Fotografovat, hlavně při dnešní moderní technice, může skutečně každý, ale každému nebyl dán dar vidění a umění pozorovat okolí vzdálené i blízké. A ne každý je schopen své poznání zachytit a předat dál.

V Muzeu hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy je až do 25. listopadu vystaveno na čtyřicet černobílých fotografií, převážně portrétů, Zdeňka Šilhana, které slova o zachycení poznání bezvýhradně potvrzují. Jde o technicky dokonalé snímky většinou již nežijících lidí, většinou rázovitých postaviček, z Kostelce.

"Fotit jsem začal vlastně někdy v páté třídě," vzpomíná Zdeněk Šilhan. "Ani již nevím, kde jsem tehdy jako dítě přišel ke starému měchovému přístroji, kde je mu asi konec? Vždycky mě zajímali lidé a tak jsem již ve škole fotil hlavně spolužáky, učitele, sousedy v ulici."

Přišlo několik let na gymnáziu, ale láska k fotografiím byla silnější než biflování matematických vzorců. Ze střední školy přešel do Děčína, kde se fotografii již při jejím studiu věnoval naplno.

"Obrázky tady na stěnách jsou vesměs ze sedmdesátých a osmdesátých let již minulého století. Námět stejný jako vlastně v dětství. Lidé z Kostelce. Nešlo mi jen o dokument, ale také o zachycení rysů tváří starých lidí; proto vidíte jen dva nebo tři obrázky dětí či mladých slečen. No, ony dnes již dávno nejsou dětmi ani slečnami, a vůbec již ne mladými.

Všechny vystavené fotografie jsou černobílé, barevných autorovu temnou komoru opustilo jen několik kousků.

"Byly to jen experimenty, a barva mi nikdy nic neříkala. Barevná fotografie mi připadá tak trochu pouťová, obyčejný otisk reality na papír zbavený autorské invence. Když barevnou realitu přenášíte do černobílých tónů a polotónů, dáváte jí něco svého a převádíte do svých vlastních představ."

Dnes autor již několik let netvoří. "Přišly roky, s nimi všelijaké neduhy, ale hlavně potíže se zrakem a ten je pro fotografa nejpodstatnější. Dělal jsem s kinofilmovou zrcadlovkou a ve hledáčku se mi špatně ostří, vlastně to nejde vůbec. Další potíž je pro mě dnes práce v temné komoře při slabé červené žárovce."

Zdeněk Šilhan se radikálně odmítá pustit do práce s digitálním přístrojem. Považuje ho za přetechnizovaný, omezující tvůrčí možnosti autora a prakticky likvidující jeho výtvarný rukopis.

"To je dost veliký problém. Klasickému reportérovi digitální fotografie sice usnadňuje život, jenom si vezměte tu rychlost, ale těm ostatním, těm bere přímý kontakt s fotkou při práci v laboratoři. Vezměte si třeba jen, co to bylo za práci pohrát si s jakoby pérovou kresbou, ale byla to hrozně krásná práce. Dnes je ale již jen pár fotografů, kteří kouzlení v komoře ještě umějí. Mezi těmi jsem začínal a pomalu také končím. Alespoň s fotografií; na pozorování je toho na světě stále dost a dost."

Výstava v Kostelci není zajímavá jen pro ty, kteří si na zachycené postavičky pamatují. Má co říci všem ctitelům klasického černobílého umění, třeba jen pro těch pár nostalgických vzpomínek.

Foto - Autor fotografií Zdeněk Šilhan.
Foto - Pavel Pávek