Kolínský deník - 31.10.2006
Co se nám toho učitelé všech stupňů škol navyprávěli o základním kameni Národního divadla v Praze. Vesměs hovořili o bájném vrchu Blaník, ti osvícení občas přistoupili alespoň na jakýsi lom v Louňovicích pod Blaníkem. Skutečný základní kámen je sice z Louňovic, ale z těch, které najdeme poblíž Vyžlovky u Kostelce nad Černými lesy.
Místo, kde byl vylomen, není těžké objevit. Stačí k tomu málo. Vystoupit z autobusu na Vyžlovce, proti Muzeu Karla Gotta přejít hráz Vyžlovského rybníka a vydat se cestou doprava. Na první možné odbočce se vydáme lesní cestou do strmého kopce a kráčíme stále přímo. Překonáme zpevněnou cestu označenou modrou turistickou značkou a ještě pár dalších metrů vzpomínáme na vysokohorské výšlapy. Pozorně sledujeme les kolem sebe a po pár krocích za další lesní cestou objevíme výrazné stopy po těžbě kamene. Vpravo jsou základy staré kovárny, brousívali v ní kameníkům nástroje. Jsme v oblasti lomu Kamenka, kde byl před rokem 1868 vylomen skutečný základní kámen Národního divadla. Existuje řada důkazů, ten nejpádnější z roku 1963. Tenkrát složitá magnetometrická měření prokázala jeho původ.
"Vedle kamene z Vyžlovky, který pro výraznější symboliku a lokalizaci označili za kámen z Blaníka, přivezli k slavnostnímu položení kameny i z dalších památných a národu téměř posvátných míst," trochu pochybuje ctitel a znalec našich památek Vladislav Drahoš. Profesor V. V. Štech je v spisku určeném mládeži Zlatá kaplička (1933) jmenuje: Branka, Buchlov, Čerchov, Domažlice, Doudleby, Lipník, Podlažice, Prácheň, Radhošť, Říp, Svatobor, Trocnov, Vyšehrad, Zahelnice, Zlatý Kůň, Žižkov. Na který z nich při velké slavnosti 16. května 1868 poklepali František Palacký, Ladislav Rieger a další osobnosti, to tento znalec Prahy a umění neuvádí. Ale v knížečce uveřejnil fotografii sklepení Národního divadla. V jeho stěně jsou všechny tyto památné kameny osazeny. Takže celé Čechy a Morava mají v suterénu ND svého kamenného zástupce a mohou právem tvrdit, že ten jejích kámen je základní.
Poněkud jiného názoru byl, dnes bychom řekli záhadolog, Miroslav Ivanov. Tvrdil, že skutečný základní kámen pochází opravdu z Vyžlovky, že lidé angažovaní kolem výstavby divadla chtěli předejít řevnivosti mezi jednotlivými kraji a tak zvolili kámen z relativně neutrální oblasti. Další pouť by mohla vést místy, kde ani v plné sezoně nepotkáme mnoho turistů. Stačí vypravit se jakoukoli cestou od lomu doleva a bloudit zapomenutými stezkami mezi starými buky. Zabloudit vlastně není možné. Každá z pěšin nás dovede k silničce, na které je nutné odbočit doleva. Spolehlivě se po ní dostaneme k hrázi Jevanského rybníka a zpět do civilizace. Celé romantické putování vede Přírodní rezervací Voděradské bučiny; samozřejmě se zde k přírodě chováme ještě o trochu ohleduplněji než jinde.
Foto - Na návsi v Louňovicích je pamětní deska (snímek nahoře). Na snímku dole jsou zbytky základů staré kovárny, kde kameníkům opravovali a brousili nářadí.
Foto (2x): Pavel Pávek
Pavel Pávek