Kolínský deník - 25.10.2006
Kostelec n. Č. l. - Květiny jakoby z obrazů na zdech černokosteleckého muzea hrnčířství o čemsi vyprávěly. Zamýšlejí se nad osudy lidí, nad smyslem života a přitom tlumenými akvarelovými barvami září, někam do neznáma předávají svůj vnitřní náboj, svou pozitivní sílu.
"Možná jsou to určité geny. Otec maloval, přátelil se s výtvarníky na Rakovnicku odkud pocházíme, babička malovala na hedvábí i na dřevo. Třeba mě k malování dovedla touha po tvůrčí práci. Snaha nějak se realizovat," vysvětluje malířka Milena Mrugová. Trochu vše zavinil i přísný tatínek. Bydleli patro pod galerií a malá slečna nesměla moc mezi děti na dvorek, chodívala se raději dívat do galerie. Nejen dívat. Od malička dokázala naslouchat a tak vstřebávala mnohé z vyprávění správce galerie. Dozvídala se o malířích, o umění vůbec.
"Proč právě květiny? Nemaluji sice jenom je, dělám zátiší, krajinu.," uvažuje malířka. "Ale květiny mě chytily v takové mezní době, kdy jsem ležela v nemocnici po těžké operaci. Přátelé mi nosili spoustu krásných květů a já si s kytkami povídala. Až doma mě napadlo nějak se všem dárcům odvděčit a začala jsem pro ně kvítky malovat. Starými akvarelovými barvami ještě po babičce," doplňuje rychle.
Milena Mrugová vystudovala několik pedagogických škol, malovat se učila hlavně soukromě u akademického malíře Jana Fořta. Ze své práce si patrně nejvíce cení souboru ex libris, který vznikl sice na objednávku, ale při práci měla naprosto volné pole působnosti.
"Věnuji se i poradenství v oblasti rozvoje člověka, a to je převážně o duchovnu," vysvětluje. "Proto někteří senzibilnější diváci cítí z obrazů pozitivní energii. Říká se přece, že květiny dovedou mít lidské pocity, strach, radost, štěstí. A s tím působením? To je takový začarovaný kruh. Obraz působí na toho, kdo se na něj dívá, může to být i naopak a pak má obraz opět co předávat dál," podotýká. Zajímavá díla Mileny Mrugové jsou zastoupena v mnoha sbírkách včetně zahraničních. Tu v černokosteleckém muzeu můžete vidět až do tohoto pátku.
Pavel Pávek