V sobotu večer jsme měli možnost shlédnout divadelní představení v Černokosteleckém pivováru, kde Vestecký Ochotnický Soubor Amatérů V.O.S.A. uvedl divadelní hru Františka Ringo Čecha Dívčí válka.
Již název této hry napovídá divákovi, že hra vypráví o „historické události“, je to komedie o tom jak to mohlo, ale nemuselo být po smrti kněžny Libuše.
Herci podali skvělé výkony i v takovýchto provizorních podmínkách, jaké jim byly uchystány.
Představení mělo nad očekávání veliký úspěch. Obecenstvo se bavilo po celou dobu.
Členové souboru byli velice laskaví a po představení mi poskytli rozhovor.
1.) Jak vznikl váš soubor?
Martin Kroh (Božský pěvec Lumír): To je zajímavé. V.O.S.A. vylétla z vody. Protože vesnicí, ze které pocházíme, prošla velká povodeň v roce 2003 v lednu, nikoliv v roce 2002, kdy byly největší povodně. Když byla taková pochmurná nálada v hospodě, tak vstala naše principálka, bouchla pěstí do stolu, řekla dost keců jdeme hrát. Začalo to velmi nesměle, protože starosta slíbil, že bude velký benefiční den, tam poděkujeme všem záchranářům, naše vystoupení mělo být celý den uvádějící, začali jsme už ráno, pak jsme se celý den posouvali až do večerního času, tak jak má divadlo být. Starosta všude do tisku vyprávěl, co všechno zahrajeme. Pozval na to Novu, Primu, Českou televizi, asi pět rozhlasů a pak už nezbývalo nic jiného, než se to naučit, protože přeci nenecháme vlastního starostu ve štychu.
2.) Vaše představení dnes mělo veliký úspěch. Je to takto s každou hrou?
Martin Kroh: Samozřejmě ano, protože obvykle hraji. Když hraji, tak je úspěch, ale abych to neříkal jenom za sebe - kolegové jsou bezvadní. Takže já si myslím, že to je úspěch celého týmu.
Ostatní: smích
3.) Hrajete i pro děti, jaké jsou děti publikum, máte větší trému než obvykle?
Martin Kroh: Já ne, ale to bych mluvil pouze za sebe. Všichni mí kolegové hrají pro děti. Hrají překrásnou pohádku. Vzhledem k tomu, že děti nevědí, že během celé pohádky si napovídáme, tak samozřejmě má velký úspěch a dětské reakce jsou o to lepší, že jsou bezprostřední. Mimochodem s dětmi je to totéž, jako hrát pro zvířata. My jsme hráli v zoologické zahradě, také nevíte, kdy papouch přiletí.
4.) A pro které zvíře jste hráli?
Martin Kroh: My jsme hráli pro všechna co tam byla. Nejzajímavější byl jelínek Lumír, nicméně tam byl i papoušek, nějaký kakadu, dikobraz se jmenoval…(nemůže si vzpomenout).
Milada Ryšavá (bojovnice Vlasta) napovídá: Dikobraz se jmenoval Jára.
Martin Kroh: A pak tam ještě byli supi nebo orli.
Milada Ryšavá: Hráli jsme na podporu výstavby opičí klece.
Martin Kroh: A hráli jsme chleby.
Ostatní: smích
5.) Byla už klec vystavěna?.
Milada Ryšavá: Ano, klec již stojí, nicméně opice ještě nejsou (směje se), ale budou.
6.) Co jste hráli na Festivalu Mezi ploty?
Martin Kroh: To byla ta obrácená pozice, kdy kolem nás byli samí normální lidé a zvířata jsme byli my. Hráli jsme opět Dívčí válku a musím říct, že ten úspěch tam vynikl, v porovnání s těmi všemi kapelami okolo. Protože když my jsme končili, tak všechny kapely měly už dávno zabaleno.
M. Bohuslav (panic Ctirad): Díky tomu, že jsme vystupovali Mezi ploty, tak jsme poté hráli na hudebně divadelním festivalu ve Varnsdorfu a stali jsme se hvězdou večera.
7.) Chystáte se opět do Kostelce?
Martin Kroh: Já Kostelec znám, už jsem tady o tom mluvil s vašimi kolegy a sousedy. Až budeme mít něco nového, tak určitě přijedeme. Dejte tu otázku všem mým kolegům. Ti už tady jsou díky divadlu potřetí.
T. Doležel (kníže Přemysl): Ano rád opět přijedu.
Ostatní: Také se rádi vrátíme.
Martin Kroh: Ale podmínkou je, že tady budou ty samé hody.
Milada Ryšavá: A opět skvělé obecenstvo..
Připravila Pavlína Dlasková